Společnost Antonína Švehly

zapsaný spolek

VIP osobnosti společnosti

Ing. Jan Malypetr – předseda Revizní komise SAŠ z.s.

Ing. Jan Malypetr

Je vnukem úspěšného prvorepublikového československého premiéra za agrární stranu Jana Malypetra. Narodil se v Praze 9. listopadu roku 1934 v selské rodině. V letech 1944 – 1952 studoval na Gymnáziu ve Slaném. Po roce 1948 jeho rodinu postihlo vyvlastnění a nucené vystěhování. Vystudoval na konzervatoři hru na pozoun, díky čemuž pak působil v řadě tanečních orchestrů. Vysokoškolské studium mu zkomplikovalo vyloučení z politických důvodů, takže začal pracovat jako stavební dělník. Poté dokončil ČVUT a stal se stavebním projektantem. V letech 1964-69 pracoval jako projektant v Cukrovarnickém průmyslu Praha, v letech 1969-71 v Institutu pro stavební techniku Praha, obor aplikace počítačů pro výpočty stavebních konstrukcí, 1971-91 ve Státním ústavu dopravního projektování (SUDOP), projektant železničních mostů, 1991-93 v Centru pro teoretická studia při UK v Praze, kde byl provozním ředitelem. V letech 1993-2011 podnikal v oboru zemědělství, 2002 - dosud je členem zkušební komise pro státní doktorské zkoušky a obhajoby doktorských dizertačních prací na Fakultě stavební ČVUT. Za ODS byl opakovaně členem zastupitelstva Prahy 10 a bývalým jednatelem firmy Dvůr Kostomlaty spol. s r.o.. V roce 2004 kandidoval do Senátu za ODS v Praze 10. Téměř padesát let žije s manželkou Evou.

Mezi zájmy má hudbu, literaturu a politiku. Hovoří anglicky, francouzsky, rusky a německy.

Ivo Karel Feierabend – politolog českého původu, syn agrárního ministra L. K. Feierabenda

Ivo Karel Feierabend, Ph.D.

Ivo Karel Feierabend, Ph.D. (* 2. března 1927, Praha) je politolog českého původu žijící v USA. Je synem českého právníka a politika, prvorepublikového ministra Ladislava Karla Feierabenda (1891–1969), představitele agrárního družstevnictví. Otec byl ministrem ve vládách druhé republiky a na počátku protektorátu, roku 1940 odešel do emigrace, rodina perzekvována, někteří členové vězněni v koncentračních táborech.

Po válce Ivo studoval práva na UK, v roce 1948 celá rodina emigrovala, kdy s rodinou uprchl do Londýna, odkud pokračoval do Spojených států, kde vystudoval politické vědy na univerzitě v Berkeley, dosáhl akademické kariéry v USA. Je veteránem korejské války. Jako pedagog působil na San Diego State University v Kalifornii, kde je dosud emeritním profesorem. Od roku 1989 jezdí do Čech, rodina udržuje majetek získaný v restitucích. V roce 2009 se stal jedním z prvních nositelů Ceny Václava Bendy.



Jaroslav Rokoský – český historik a nositel Ceny Antonína Švehly

Jaroslav Rokoský

PhDr. Jaroslav Rokoský, Ph.D. (* 13. prosince 1969 v Pelhřimově) je český historik a pedagog, specializující se na oblast první československé republiky, dějin komunistického režimu a dějiny Agrární strany. Narodil se v Pelhřimově. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (1988-1993), obor dějepis – český jazyk. Od roku 1995 působí jako historik a vysokoškolský pedagog na své alma mater. V roce 2004 složil doktorskou zkoušku na Filosofické fakultě University Karlovy a obdržel titul doktora, v témže roce obdržel i titul doktora filosofie. Jeho disertační práce “Rudolf Beran a jeho doba“ je velmi hlubokou a obsáhlou sondou do složitých historických okolností, které halí rozporuplnou osobnost českého druhorepublikového předsedy vlády.

Od roku 1995 působí na katedře historie PF UJEP, od roku 2005 pak na katedře historie FF UJEP. V současné době je zástupcem vedoucího katedry historie. Je řešitelem několika významných grantů a autorem stěžejních studií k problematice první československé republiky. Od roku 2008 je členem skupiny III. odboje Ústavu pro studium totalitních režimů. Během své akademické činnosti vytvořil v rámci konceptů orální historie audiovizuální projekt Československé osudy, který dokumentuje komunistický režim, zejména padesátá léta, očima pamětníků.

Jedná se o autora a řady odborných článků a studií. V roce 2011 vydal rozsáhlou knižní monografii "Rudolf Beran a jeho doba – Vzestup a pád agrární strany".

Petr Havel – agrární analytik a novinář, nositel Ceny Antonína Švehly

Petr Havel

Petr Havel (19.4.1956) se sice narodil v Benešově u Prahy, v hlavním městě Praze ale žije od svých čtyř let. V mládí se vážně zabýval paleontologií, ve 14 letech se stal členem Společnosti Národního muzea pro mineralogii a geologii publikoval ve Věstníku tehdejšího Ústředního ústavu geologického. Dvakrát zvítězil v celostátním kole přírodovědné olympiády. Od svých 10 let byl také členem Dismanova rozhlasového dětského souboru a jako takový odehrál stovky dětských rolí v rozhlasových hrách. Od svých 16 let působil jako hráč na bicí nástroje a textař v několika rockových kapelách. V letech 1980 až 1984 stál v čele amatérského divadla poezie „Divadlo v tom a tu“, pro které napsal dvě divadelní hry. Je také autorem dvou básnických sbírek „Děravá tma Prahy“ „Trochu ohněm“.

Po absolvování gymnazia nastoupil do zaměstnání v Michelských pekárnách, kde postupně dosáhl pozice zástupce vedoucího dopravy. V podniku působil až do roku 1993, kdy se nejprve jako externí spolupracovník a následně jako člen redakčních týmů zapojil do práce v médiích. Působil pak mimo jiné ve zpravodajství radia Alfa, jako šéfredaktor radia Echo, redaktor deníku Lidové noviny, zástupce šéfredaktora České tiskové agentury a nakonec jako šéfredaktor týdeníku Agrární noviny (dnešní Zemědělec). Poté se stal novinářem na volné noze a v této pozici působí dodnes. Ve veřejnosti je znám jako „agrární analytik“, komentující dění v oblasti zemědělství, potravinářství či venkova. Po celou dobu své novinářské existence je obhájcem selského stavu, v roce 2010 se stal držitelem ceny Antonína Švehly udělované Nadačním fondem angažovaných nestraníků.

Je spoluzakladatelem elektronického informačního portálu agris, který spravuje provozně-ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze a iniciátorem obdobného informačního portálu agroweb, který spadá do stávajícího nakladatelství specializovaného na zemědělství Profi-Press. Je také zakladatelem a spolumajitelem oborového informačního portálu nase-voda.cz. Aktuálně spolupracuje s více než dvěma desítkami deníků, týdeníků, měsíčníků a elektronických médií v ČR, především jako komentátor zemědělsko-potravinářské problematiky. Řadu let je také předsedou Klubu zemědělských novinářů a publicistů ČR a je členem světového klubu zemědělských novinářů IFAJ. Petr Havel je podruhé ženatý a má dvě děti, dceru Helenu (1980) a syna Martina (1982).

doc. Ing. Tomáš Doucha, CSc. - agrární ekonom, nositel Ceny Antonína Švehly

doc. Ing. Tomáš Doucha, CSc

Narozen 27.9. 1943 v Praze. Oba rodiče pocházeli ze středních zemědělských hospodářství, ve kterých od dětství spolu s rodiči vypomáhal. To významně ovlivnilo jeho životní zaměření a postoje. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou, provozně-ekonomickou fakultu (1965). V roce 1981 získal titul kandidáta věd v oboru zemědělské ekonomiky. Od roku 2001 je docentem na České zemědělské univerzitě Praha (ČZU).

Po vysokoškolských studiích pracoval v zemědělském podniku jako ekonom, v podniku zemědělského zásobování a nákupu jak investiční referent, ve Výpočetním středisku ČZU jako programátor – analytik a na GŘ VHJ STS a OZS jako vedoucí útvaru zavádění automatizovaných systémů řízení (ASŘ). Od roku 1980 pracuje ve výzkumu v oboru zemědělské ekonomiky (do roku 1992 ve Výzkumném ústavu ekonomiky zemědělství a výživy jako vedoucí oddělení ASŘ a poté v Českém institutu agrární ekonomiky jako náměstek ředitele pro výzkum). Od roku 1990 se orientuje na výzkumné, analytické a koncepční práce pro centrální instituce, související s fungováním agrárního sektoru v podmínkách tržní ekonomiky a s formováním zemědělské politiky. Absolvoval studijní pobyty v řadě vyspělých zemích (Velká Británie, USA, Německo, Japonsko ad.).

V roce 1993 byl založen Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE), ve kterém zastával vedoucí výzkumné a řídící funkce. V roce 1998 byl jmenován ředitelem VÚZE a v této funkci působil do roku 2004. Ve funkci ředitele usiloval o zkvalitnění výzkumných a analytických činností ústavu, zejména na úkor rutinních úkolů pro centrální orgány. Po roce 2004 pracoval převážně ve funkci náměstků ředitele VÚZE a poté Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI, po sloučení VÚZE s Ústavem zemědělské a potravinářské informatiky v roce 2008). V roce 2006 v období tzv. první vlády M. Topolánka byl jmenován náměstkem ministryně zemědělství M. Vicenové.

V rámci svých vedoucích funkcí ve VÚZE koordinoval či podílel se na řešení řady národních i mezinárodních výzkumných projektů (GA ČR, NAZV, PHARE, ACE, rámcové programy EU), především v oblasti koncepčních otázek vývoje zemědělství, analýzy zemědělské politiky a analýzy ekonomického a strukturálního vývoje zemědělství. Trvale spolupracoval v těchto oblastech s OECD, FAO, Evropskou komisí a Světovou bankou a s řadou univerzit a výzkumných ústavů v zahraničí.

Ve svých funkcích přímo spolupracoval s vrcholovým vedením Ministerstva zemědělství. Byl stálým členem operativních i jiných porad ministra. V období 2000 – 2004, kdy vrcholila příprava ČR a českého agrárního sektoru na vstup do EU, se významně podílel na analytických podkladech a doporučeních pro centrální orgány. Byl v těchto rolích členem příslušné komise MZV a také členem pracovního týmu RASES při předsednictvu vlády ČR. Podobnou úlohu zastává v současnosti v rámci přípravy českého agrárního sektoru na Společnou zemědělskou politiku EU po roce 2013.

Výsledky práce rozšiřoval také formou častých přednášek a vystoupení na domácích i zahraničních vědeckých seminářích, konferencích ap. V českém prostředí je či byl členem Vědecké a Správní rady ČZU, předsednictva České akademie zemědělských věd, redakční rady časopisu Zemědělská ekonomika, vědecké rady MPSV, komisí Ministerstva zemědělství pro rezortní výzkum ad. V zahraniční je či byl m. j. členem Výkonného výboru Evropské asociace zemědělských ekonomů, expertní skupiny OECD pro vztahy východ - západ v agrárním sektoru, Světové asociace zemědělských ekonomů, Vědecké rady IAMO Halle a sítě FAO pro zemědělskou politiku.

Od roku 2009 je také pedagogem na ZU Praha – Institutu tropického a subtropického zemědělství, kde přechodně zastával i funkci vedoucího katedry zemědělské ekonomiky. Je autorem či spoluautorem značného počtu publikací doma i v zahraničí. Významná je i jeho přednášková činnosti, zejména pro zemědělské podniky. Ve své výzkumné, publikační i přednáškové činnosti soustavně prosazuje preference pro malé a střední podnikání v zemědělství, resp. pro selský stav, ve kterém spatřuje garanci zdravého rozvoje českého venkova včetně pozitivních vztahů k české krajině a životnímu prostředí.

Marie Zdeňková - kronikářka MČ Praha 15 a nositelka Ceny Antonína Švehly

Marie Zdeňková

Paní Marie Zdeňková spolupracuje s našim občanským sdružením Společnost Antonína Švehly již po dobu deseti let. Za tu dobu jsme měli nespočet možností společných setkání s paní Marií Zdeňkovou, mnoho jsme spolu udělali dobrého a budoucnost přeje dál. Paní Zdeňková věnuje mimořádnou péči, vstřícnost při spolupráci na projektech a poskytuje inspiraci našemu občanskému sdružení - Společnosti Antonína Švehly - od počátku našeho založení. Marie Zdeňková působí, mimo jiné, jako dlouholetá kronikářka Městské části Praha 15, místa, které je zároveň i domovem Antonína Švehly.

Už od počátku 90. let minulého století se paní Zdeňková začala intenzivně zajímat právě o osobnost Antonína Švehly a zabývat se rovněž historií jeho památky, která byla násilně přerušena za nacistické okupace a poté po roce 1948, kdy měl být Antonín Švehla zcela vymazán z povědomí českého (resp. Československého) člověka (národa). Naštěstí se tak nestalo a po roce 1989 se naše republika vrátila do rodiny demokratických států a západního civilizačního okruhu.

Marie Zdeňková již dlouhodobě (od roku 1993) svůj zájem věnuje osobnosti Antonína Švehly a především znovuobnovení jeho památky a nedoceněné velikosti tohoto státníka. V roce 1996 v brožuře „Praha 15 se představuje" vychází její medailonek A. Švehly, o dva roky později vychází „Kniha o Praze 15", kde je opět publikován příspěvek o A. Švehlovi a jeho vztahu k rodné Hostivaři. Poté následuje řada výstavních projektů paní Marie Zdeňkové, ve kterých nikdy nechybí Antonín Švehla. Jmenujme alespoň některé z nich - výstava na radnici o MČ Praha 15, výstava na Staroměstské radnici, putovní výstava „Nové fotografie Staré Hostivaře", výstava ke 110. výročí založení Sokola v Hostivaři, výstava na radnici „10 let Prahy 15", výstava v anglickém městě Harlow (včetně darované bronzové busty Antonína Švehly partnerskému městu Prahy 15), výstava v Žilině, výstava „Zničené lounské pomníky" (o A.Š. v Lounech), výstava o Antonínu Švehlovi v Národním zemědělském muzeu (materiály o Antonínu Švehlovi pocházely z archivu Kroniky MČ Praha 15) a poslední výstava ve vestibulu radnice, kde byl představen Švehlův rodný statek a mnoho dalších.

Nesmíme také zapomenout spolupráci Marie Zdeňkové s televizí, rozhlasem, novinami, časopisy apod. Velmi významným počinem Marie Zdeňkové byla v letech 2000 – 2001 její aktivní spolupráce a Akad. sochařem Janem Bartošem při tvorbě busty na pomník Antonína Švehly v Hostivaři (busta modelována podle podkladů z archivu kroniky), kde se členové naší Společnosti spolu s našimi hosty pravidelně setkávají při společenských akcích k uctění památky Antonína Švehly.

Roku 2003 vychází její kniha „Antonín Švehla a Hostivař", která je pokřtěna panem prezidentem Václavem Klausem (a v roce 2008 zpracovala 2. rozšířené vydání, ve kterém mimo jiné zmapovala 70 smutných osudů Švehlových soch a pomníků). V roce 2003, ke 130. výročí narození a 70. výročí úmrtí Antonína Švehly, vyvinula velké úsilí o udělení Řádu T. G. Masaryka Antonínu Švehlovi in memoriam. Poslanecká sněmovna PČR tento návrh nejen schválila, ale dokonce jej svým usnesením povýšila na návrh udělit Řád Bílého lva in memoriam. Bohužel, tento významný symbolický akt nakonec nebyl uskutečněn. Začátkem roku 2010 byla v Praze 15 slavnostně otevřena „Stezka historií Hostivaře", kde paní Zdeňková byla autorkou informačních tabulí a jejich podstatnou část tvoří tabule o Švehlově statku a mlýnu, o A. Švehlovi a o místě jeho posledního odpočinku. ČT 1 o této události informovala v několika reportážích. Dále v roce 2010, prostřednictvím našeho sdružení Společnost Antonína Švehly zahájila spolupráci s norským spisovatelem Kjellem Dahlem, který je autorem knihy o evropském agrárním hnutí a Marie Zdeňková mu poskytla fotografie a dokumenty o Antonínu Švehlovi, které jsou v této knize publikovány. Rovněž se v únoru tohoto roku paní Zdeňková zhostila přednášky pro kronikáře ČR v Lysé nad Labem na téma: „Významná osobnost v dějinách obce – na příkladu Antonína Švehly". Podílela se také na přípravách vybudování stálé expozice „Památníku Ant. Švehly“ v Národním zemědělském muzeu Praha, který byl však z finančních důvodů NZM Praha odložen na neurčito.

Vítejte na stránkách Společnosti Antonína Švehly. Společnost se zabývá pěstováním tradic v rámci působení význačného prvorepublikového státníka za Agrární stranu Antonína Švehly.







NZM