Společnost Antonína Švehly

zapsaný spolek

POZVÁNKA

logo

si Vás dovoluje pozvat na XIII. ročník vlastivědné pouti

ŠVEHLOVA CESTA 2017

pod záštitou starosty MČ Praha 15 Milana Wenzla

ve čtvrtek dne 13. 4. 2017 od 14 hodin

u příležitosti 144. výročí narození slavného hostivařského rodáka, československého prvorepublikového státníka za agrární stranu Antonína Švehly

Čestnou stráž bude držet Selská jízda.

Mgr. Pavel Černý, předseda Společnosti A. Švehly

Dopravní spojení: bus 154, 175 od metra A Strašnická / Skalka zastávka Na Groši, tram 22 a 26, zastávka Na Groši

mapa




Tiskové prohlášení člena SAŠ a poslance Pavla Šrámka k prohlášení KSČM o uznání února 1948

S naprostým šokem jsem si přečetl prohlášení KSČM k únoru 1948. V prohlášení se píše, že lidově řečeno „mysleli jsme to dobře, ale po tom únoru se to nějak zvrtlo“. Je to opět lež. Dokáži vám, že to nikdy dobře nemysleli a komunistické zvrhlosti plánovali už v roce 1945, možná dříve.

Hned po válce v roce 1945, když se formovala Národní fronta, v ní byly pouze 4 strany. Ta největší a nejsilnější především na venkově, tedy de facto Agrární Strana, po silném naléhání právě komunistů a také lidovců, nebyla povolena, byla zakázána, aby nemohla konkurovat hlavně komunistům ve volbách v roce 1946. Báli se jí, že by stejně jako v meziválečné republice, opět vyhrávala volby. A nejen to. Už v roce 1945 komunisté věděli, že provedou brutální a nehoráznou kolektivizaci venkova. Gottwald sice hřímal, že žádná kolektivizace nebude a proto ho bývalí voliči agrárníků na venkově volili. Jako vždy komunisté lhali, protože kolektivizace už byla dávno připravená. Monstrózní proces s Rudolfem Beranem, představitelem agrárníků, kterého fašisté odsoudili na 10 let vězení, byl v roce 1947 komunisty odsouzen na 20 let. Inu měli zřejmě soutěživého ducha a chtěli fašisty trumfnout. Únor 1948 tedy nebyl začátkem puče, ale byl jeho vyvrcholením, koncem puče dávno započatého už těsně po válce, možná ještě dříve.

Konfiskace půdy, ukradená zvířata a stroje sedlákům a malorolníkům, to byl pak výsledek dlouhodobého útlaku našich vesnic. Staly se chyby, říkají dnešní komunisté. Ne, byla to plánovaná chyba v systému, byl komunistický matrix perfektně a do preciznosti naplánovaný.

Někdy mám pocit, že období komunismu netrvalo jen 41 let, ale trvá 68 let. Především v našich hlavách, v našich myslích je to stále s námi. Školský systém se jen postupně přeměňoval, protože na místech učitelů zůstali mnohdy titíž lidé, kteří hlásali něco o „věčných časech“ a podobné nesmysly. Pak se jen soudruzi a soudružky učitelé ruštiny rychlokurzem přeškolili na angličtinu a začali říkat „forever“.

Je třeba si přiznat, že často to nešlo jinak, nebyli jiní lidé, chce to čas. To je pravda, ale chce to také vůli a chuť měnit se k obrazu člověka svobodomyslného, k obrazu úcty a pokory, mít sebereflexi a zdravý selský rozum. Nevyčítám obyčejným lidem, že vstupovali za komunismu do KSČ, často k tomu byli nuceni, například aby jejich děti mohli studovat apod. Doba byla zlá a nenávistná, byl strach a tlak na lidi. To vše se dá pochopit, každý nebyl silný a hrdina. Ale po roce 1989 už to bylo jiné a všichni měli šanci.

Abych ale v médiích po 68 letech od února 1948 slyšel od KSČM, že to vlastně bylo fajn a ok, to je nechutné, brutální, zneuctěním památky politických vězňů a milionů mrtvých. Navíc je to společensky velmi nebezpečné. My zemědělci máme přísloví: únor bílý, pole sílí. Komunisté však mají zřejmě jiné heslo: únor rudý, pole krvavé.

Pavel Šrámek, poslanec, Místopředseda Zahraničního Výboru Sněmovny













Vítejte na stránkách Společnosti Antonína Švehly. Společnost se zabývá pěstováním tradic v rámci působení význačného prvorepublikového státníka za Agrární stranu Antonína Švehly.







NZM