Společnost Antonína Švehly

zapsaný spolek

ČLÁNKY

V Praze dne 14.6.2013 Mgr. Pavel Černý, předseda Společnosti Antonína Švehly, o.s.

Vážená paní starostko obce Cehnice, Sbore Selských jízd, vážené dámy a pánové, mládeži, bratři a sestry,

mrzí mne, že můj aktuální zdravotní stav mi nedovoluje mi být přítomen dnešnímu slavnostnímu setkání u Vás v Cehnicích na Strakonicku, v regionu, kde se narodil druhý muž agrární strany po našem milovaném Antonínu Švehlovi, Rudolf Beran i jeho učitel Alfons Šťastný. Rád bych Vás však všechny touto formou pozdravil jménem svým i Společnosti Antonína Švehly.

Velmi mne těší, že v letošním vyhlášeném Roce Antonína Švehly (140 let od narození a 80 od úmrtí), Vaše právem hrdá organizace pořádá dnes slavnost Švehlovy lípy, vysazení a pasování na památný strom České republiky.

Jmenovitě chci poděkovat paní Janě Pichlíkové ze Sboru Selských jízd, kterou jsem na jaře osobně poznal v Praze při Švehlovo oslavách v Zemědělském muzeu v Praze. Ona iniciovala dnešní den tady v Cehnicích a ta Švehlova lípa je vlastně první vysazená po roce 1848 v České republice !

Tato tradice je zde již od první Masarykovy republiky československé, poprvé byla uskutečněna v dubnu 1933 k příležitosti Švehlových 60. narozenin a od roku 1934 k politikově památce, v roce 1935 v blízkých Nebřehovicích, Jiníně atd. Poslední Švehlova lípa byla vysazena roku 1948 v obci Huštěnovice, okres Uherské Hradiště, ještě než se rozmohl u nás komunistický režim, který chtěl památku Antonína Švehly vymazat z národního povědomí. Lidé, kteří po roce 1948 schovávali Švehlovy busty, sochy a památníky, a to často za komplikovaných a kuriozních situací (například v Říčanech u Prahy, kde u příležitosti plesu schovali čeští vlastenci sochu Antonína Švehly do studny), byli mnohdy za toto pronásledováni, stejně i ti, kteří v roce 1948 vysadili poslední Švehlovu lípu.

Připomeňme si krátce, kdo Antonín Švehla byl a čím je pro nás tak hluboce i v dnešní době plné hektičnosti a zvratů důležitý.

Antonín Švehla je pro nás osobností inspirativního významu. Jeho politická činnost přirozeně nabyla státnického rozměru, kdy to byl právě on, kdo se spolu s dalšími muži 28. Října upřímně zasloužil o založení svobodného státu, demokratického Československa. A jak je známo patřil i mezi nejvěrnější spolupracovníky prezidenta Tomáše G. Masaryka.

Jeho osobní hodnoty se přímo odrazily v jeho opravdu nezištné a obětavé práci o stát a národ, což by nám všem mělo být dnes vzorem. Antonín Švehla uctíval hodnoty morální a mravní nejen slovem, ale i příkladným životem. Dalo by se mluvit o jakési sounáležitosti. Bylo pro něho samozřejmostí držet se dobrého odkazu předků a uctívat tak zapuštěné kořeny, z nichž vyrůstala síla jednotlivce a potažmo celého národa jako pevného kmene.

Jeho intenzivní pracovní vypětí pro blaho republiky a obranu demokratických hodnot a principů se bohužel projevilo na jeho zdravotním stavu a již roku 1929 byl z těchto důvodů nucen opustit aktivní politický život. Tím ztratil náš národ významnou oporu v otázkách dalšího uskutečňování a hlavně naplnění jeho tvůrčích a moderních myšlenek, jež nenašly dalšího pokračovatele, aby mohly být dále prohlubovány a uvedeny v život.

Smutný odchod Antonína Švehly na zimu roku 1933 jakoby symbolizoval konec jedné etapy dějin československého státu a národa, etapy, která byla spojena s budováním svobody, hrdosti a prosperity.

Nyní bych se chtěl v krátkosti soustředit na Švehlovy životní názory, postoje a moudra. Antonín Švehla byl člověkem, který po celý svůj život zůstal věrný svým ideálům a zároveň neodmítal přijímat nové impulsy a myšlenky od svého okolí. Vždy stál za svými názory, snažil se jimi přesvědčit své kolegy i oponenty, nikdy však situace nehrotil. Dá se říci, že měl vrozený cit pro jednání s lidmi různých profesí či prostředí. Vycházel z toho, co pokládal za pozitivní v českém národě. Ovlivněn Palackým a národním obrozením chápal, že selskému stavu zůstala z celé české společnosti národní autenticita na rozdíl od šlechty, která po osudné bitvě na Bílé hoře prošla značným vývojem (germanizace, zahraniční rody, exil staré šlechty). Dá se téměř s jistotou říci, že toto měl společné jako i jiné oblasti své životní filozofie s prezidentem Tomášem G. Masarykem. Oba muži se pokládali za přátele a spojence. Po jistý čas se také uvažovalo o Švehlovu nástupnictví po Masarykovi, ale jeho zdraví a poté předčasný skon v Adventu 12.12. 1933 tyto plány změnil. Historie nezná slovo „kdyby“, ale čtenář může být v tuto chvíli přirozeně sveden na myšlenku „co kdyby místo Beneše nastoupil po Masarykovi Švehla“. Vnucuje se zde otázka: „Ustoupil by Švehla Mnichovu či nikoliv?“, „Co by dělal po druhé světové válce?“, „Dopustil by vítězství komunistů v roce 1948“ etc. K tomuto však nemohu z důvodu výše uvedených přistoupit, ale jistě se dá usoudit i podle Švehlovy myšlenky, která je vytesána na Švehlově pomníku - bustě v jeho rodišti Praze 15 - Hostivaři: "Demokracie není jen právo, ale také povinnost. Pečlivě volte své vůdce, kterým svěřujete své osudy." Nesmrtelná slova!

Mgr. Pavel Černý, předseda Společnosti Antonína Švehly, o.s.
www.antoninsvehla.cz

Vítejte na stránkách Společnosti Antonína Švehly. Společnost se zabývá pěstováním tradic v rámci působení význačného prvorepublikového státníka za Agrární stranu Antonína Švehly.







NZM